Začátky u koní

Ahoj, vlasně nevím jak to napsat. Moje máma jezdila na koni asi 7 let ale aby na mně a nasestru měla dost česu tak s tím přestala, samozřejmně že koně má ráda doteď ale necítí osudovou potřebu jezdit. Takže moje mamka mně už jako opravdu malinkou vozila na staré hodné kobyle jménem Nikola, stávala na jízdárně ve Frenštátě p.R. dneska je už dávno v důchodu. Má více než 24 let přesně to nevím. Další moje projížďky bývaly na kobylce Janet Kinská (Panda). Už v útlém věku mně to táhlo ke koním takže jsme chodívali na Marek kde se pásali mladí koně. Vždycky jsem si přála být známá parkurová jezdkyně nebo jen tak klusat na vyjížďkách. Nějakou dobu jsem byla i v PonyClubu. Časem jsem se přihlásila na voltiž ve Frenštátě a s kamarádkama jsem nějakou tu dobu trénovala a závodila na suprovém koníkovi jménem CEDR.

 Jenže jsme se mněli stěhovat a tak pro mně voltižní sport zanikl. V novém městě: Jesenici u Prahy jsem si našla kamarádku, pochopitelně od koní. Chodily jsme se starat o poničku Poli ze stáje na Kocandě.Také jsem asi třikrát do týdne chodila pozorovat a naslouchat na hodiny jízdy. Kamarádka si chtěla koupit poníka jménem Conny, byla jsem štěstím bez sebe že se konečně dostanu na řadu i já a moc jsem jí ho přála. Když Conny přijel byla jsem s Terkou trochu pohádaná takže jsem se to dozvěděla až později když jsem ji s ním potkala. Hned co to šlo mně vzala abych si na něm zajezdila je to prostě super koník. V té době to bylo poprvé co jsem takovýmhle spůsobem jela sama na koni a Terka mně nechala dokonce i skákat :) Je to pro mně neuvěřitelný zážitek. No ale všechno jednou končí. Avšek por mně to zkončilo až moc brzo. Další stěhování mně dostalo až sem kde jsem.

Ve zdejším hřebčinci jsem potkala dvě super kamarádky se kterýma se staráme o plemeníka A'k-s. Granát. Na podzim roku 2011 jsem se rozhodla že se půjdu učit jezdit k jedné holce co má koně na okraji vesnice. Tam jsem se také naučila spoustu užitečných věcí. Zjístila jsem jak je těžké mít koně jen tak " fc z barákem " a jaká je kolem toho dřina ale za ty projížďky a všechno to stojí. Tam jsem vydržela jen slabého půl roku, místo toho jsem se rozhodla vést to zajímavěji a s kamarádkama jsme si u koní už zažily spousty dobrodružství. :) Ostataně můžete se podívat dále do deníčku ;)