Nelsonův nápravný ůstav

Nelsonova zdravá pýcha, sebestřednost, lenost a nevděčnost spojená s naší hloupostí a neskušeností je vraždící kombinace. Každý si dovede představit co nastalo. Všechno bylo v klidečku až na jeden malinký moment. Teorií proč se něco takového stalo je mnoho,ale která je pravdivá, to se s jistotou nedá říct. Pohodovali jsme si na provazové ohlávce a lonž vodítku a naráz se vzal. Ukázal mi zadek a byl fuč pásl se.
Nikdy se nevzdávám a tak jsem ho chytla, odreagovala a zkusila to znovu, ale postup se opakoval nejméně pětkrát pak ho zkusila zkrotit evka. Chvíli jsme se šťastně usmáli, protože zase chodil hezky, jen to dlouho nesetrvalo zase se sbalil. Šli jsme proto pro pomoc a to se ani chytit nenechal. Lonžka byla celá oválená a všichni okolo zadýchaní. Neradi jsme to tak řešili, ale dostal udidlo. Několik dní jsme ho krotili. S udidlem byl hodný ale bez něj bral roha. Proč? Ptaly jsme se řekli nám, že ho to s náma nebaví, tak jsme vymysleli řešení-trénink byl kratší a jednodušší a víc jsme si hráli v kruhovce a na ruce. Nelson si našel hromadu nových kamarádů krom břeven a kuželů se zamiloval do plachty. Už jsme mimo kruhovku nelonžovali a tak se zdálo že je vše v pořádku. Na lonži s udidlem chodil pěkně a tak jsme byly s Evkou pyšné na naše výsledky.
Po několika dnech přišel Ondra s problémem. Nelsona dostal na lonžování někdo, kdo ho nechal na udidle utéct a průšvih je na světě už nepomohla ani uzdečka. Proto jsme museli přistoupit k dost tvrdé nápravě. Nejméně tři měsíce jsme na něm neseděli. Nesmíme ho rozmazlovat, u všeho se musí uvazovat. Chodí do vozu a jezdí ho Ondra. No teď tak přemýšlím, že se vlastně potvrdilo to, když jsem říkala že by bylo lépe, kdyby ho přiježďoval někdo zkušenější. Chybama se člověk učí. A ničí první kůň nebyl bez jediného problému. Takže snad se do příště polepšíme.