13.3.2014 Krásný den, co s tím provede Karinka?

13.3.2014

Byl nádherný slunečný den, dokonce jsem se ráno projela do školy na kole (asi 13km, ale po nádherné cyklostezce) měli jsme praxi a byli v útulku, kde jsme stříhali pejska. Tou praxí bych klidně popsala jednu A4, ale to sem nepatří. Doma jsem byla chvíli po 11. hod. (njn praxe v prváku na veterině xD) Samozřejmě jsem zapla compl, podívala se na stáj, kde zase nikdo nebyl, jako obvykle -.- 

A pak jsem se konečně zvedla a šla na Karču. Vzala jsem si uzdečku a jela do bahňáku (les) jen jsem nevěděla, jestli je úplně rozumné s ní přecházet cestu, ale vůbec se nebála. Karinka měla skoro týden pohov a tak byla docela sranda. Na dostihovce za cestou jsem ji hezky nacválala a ta zas valila :) Zastavit ze cvalu není jednoduché ani s použitím všeho co mám a já mám jen jednou lomené stihlo, tlusté jak kráva, váhu mám sice nemalou, ale na to se jí moc brzdit nechce, když je rozjetá (když jdeme klidným tempem stačí mi váha, nohy a otěže ani nemusím držet, jenže to se jí musí chtít jít v klidu) Tak já jsem na tu její betonovou pusinku zvyklá, takže si s tím nedělám hlavu. Nejspolehlivější zastavení je malý kroužek, na který mi jde vždy. krokem jsme jeli po cestičce v lese, chtěla jsem jet někudma k moravě (řeka), ale nejlepší, že jsem takový pako a ještě jsem tam po svých nešla a tak se teprve na koni seznamuji s tou cestou. Ale naštěstí jsem trefila :3 Vyjela jsem na tu hrázku, nebo co to tam je a chtěla jsem v klidečku cválkat. Chtěla, ale od reality se to velmi lišilo. No nevádí, s tím se počítalo :D Nádherný pocit, když si dáváte závod s vodou a najisto víte, že tu stíhačku, kterou máte hned pod sebou nikdo nepředběhne. Když se mi po padesáti metrech brždění potom podařilo zastavit oddychla jsem si, ale celou další cestu kolem řeky Karča snad hrála, že se bojí těch odlesků na hladině a je z toho celá nervózní. (Já se jí za to prostě musím smát :D To je takové pako) Dokud jsme ale nepotkali cyklisty tak to bylo všechno v klidu. Nechtěla zastavit a tak ve mně stoupalo napětí, byla bych ji vzteky rozčtvrtila, kdybych neuměla tyto své emoce kvalitně potlačit. Když chtěla utíkat-zatočila jsem doprava (směrem zpátky k lesu) na takovou krásnou cestičku a nechala ji běžet (samozřejmě pro udržení morálky a poslušnosti jsem ji k tomu pobídla, aby měla pocit, že dělá něco co se jí řeklo, ale pobízet nebylo třeba) Ta tak letěla, čekala jsem ten okamžik už od začátku vyjížďky... Něco se zablesklo po mém boku a pak to udělalo GŘÁCH. Sáhla jsem si na kapsu. "Jo, to byl mobil" šťastně jsem konstatovala při seskoku. Ale štěstíčko se na mně usmálo a ležel hned u cestičky nepoškozen (pokud nedostal otřes mozku) Rozhodla jsem se, že si dáme na chvíli uvolňovací pauzu a půjdu kousek pěšky, když jsem viděla jak je zplavená.Kousek dál se na cestičce vyjímala v suchém okolí velká kaluž a bylo poměrně horko, tak jsem myslela, že si Karča zchladí nožky. Zchladila a pošpinila se celá, ale tak nevadí :D Hrabala nohou dokud nebyla celá zaprskaná. Když jsem s ní běžela a povolila vodítko musela jsem se  pousmát ani u toho největšího teplokrevníka nemusíte tak rychle prchat jako vedle Karin. Jak jsem tak rychle běžela, napadlo ji nacválat, ale já jsem jaksi zrychlit nemohla, už tak jsem každým krokem čekala kdy zakopnu. 

Dále v lese jsem zas naskočila. Až k dostihové dráze jsem se mohla zbláznit, abych ji udržela v kroku. Ale tak proč ji držet tady na krásném povrchu zase jsme si zaběhli. Bože ta se vžila do role nějakého plňase na startu. Taky než jsme přešli cestu, půl hodiny jsme čekali, než nic nepojede. Když mně tak štvala a nechtěla poslouchat zkusila jsem jak se bude tvářit někde, kde nemá kam zdrhat (na poli u baráku) No jak hezky chodila :D 

Je to jasné 

Vyjížďky jsou viníkem.