Svátek má Silvestr... svět se najednou zbláznil.

Ano, Ano. Konečně jsem se zase vzala sem něco napsat a doplnit, aby tady bylo co k vidění. Dneska je trochu podivný den. Určitě ho nemám ráda. Všichni dělají rachot, pobíhají, poskakují, chlastají... A proč vůbec? Mají oslavovat příchod nového roku? Nebo se loučit se starým? 

Já na příchodu nového roku nevidím nic, co by se mělo slavit. Je to den, jako den a rok je jen smyšlený časový úsek našeho života. Užívat by jsme si proto měli každou chvíli kterou sme dostali, nikdy nevíte, jak rychle s vašim životem může otřást smrt. Navíc při dnešním přístupu lidí-ke všemu, nás stejně nic lepšího nečeká. 

Podívejte na domršenou vládu, kde se pere jeden s druhým o to, kdo bude mít více falešných a zmanipulovaných hlasů. Ani nevíte, která strana je větší zlo. 

Příjde mi, jakoby celý rok lidé čekali, že příště to bude lepší, ale ten čas, který do nového kalendáře uplyne, problémy nevyřeší, ty by se měly řešit hned a ne odložit na další rok. 

Možná mám na Silvestra trochu hodně pesimistický pohled. Rozhodně je to den, kdy by si lidé mohli dát předsevzetí a myslet dopředu, protože to v urychlené společnosti neděláme každý den. A přes to, že rok je jen shluk dní je to jakýsi celek. Když za svým snem jdete po celcích zvaných kroky a nikdo vám nepodkopne nohy, dojdete jednou k cíli. To je důvod, proč je důležité vůbec myslet na to co vašim snem je, až si je splníte budete určitě zas o něco šťastnější.

Vraťme se ale k tomu, co nám úvod řekl :Všichni dělají rachot, pobíhají, poskakují, chlastají... A proč vůbec?

Myslím si, že tohle chování prostě není potřeba. Sice je krásné plné náměstí lidí zpívající si veselou písničku a přemýšlející nad tím, co se dá v příštím časovém úseku zlepšit. Jenomže dnešní zábava jaksi postrádá úroveň. Tři týdny dopředu nás učitelé upozorńují, aby jsme to nepřehnali s posledním dnem v roce. 

PETARDY, pyrotechnika, řev, hromada lidí, nebezpečí,

Tak vypadá kdejaké městské schromaždiště. Rodiče vás na tuhle hroznou show dotáhnou a tak jdete podloubím, z davu, hluku a vyčerpání se vám motá hlava... a už jste o tu bolest klidně mohli přijít. Ano, stalo se mi, že mi petlice proletěla přímo kolem hlavy a vybouchla pár metrů dál v podloubí městského úřadu. Nejsem rozhodně jediná, komu od smrti, nebo alespoň nepěkného zranění chybělo pár centimetrů. Pak musíte pozdravit stovku známých, které vlastně neznáte. Jen vidíte, že se baví s vašimi rodiči. Všem popřát a ve věku kdy si pamatuji, že jsem po náměstí s rodiči chodila (cca od 6 do 12 let) bylo mým dalším úkolem nacpat se kdejakým jídlem. 

To radši ani nemluvím, co bych všechno ještě musela prožít, kdybych se při svém věku pohybovala mezi některými vrstevníky, kteří se chovají neúměrně tomu, že jsou lidé. 

Konečně klid a teplo domova... Jdeme k mojí babičce po schodech a slyšíme ještě doznívající výstřely. Konečně můžeme dělat to, co je na všech možných svátcích příjemné: Sednout si, povídat si s blízkými, uzobávat dobrot a společně završit den lenošením u hloupých, ale vtipných televizních pořadů. 

Posledních pár let dostávám na tento den ponorkovou nemoc. Už tři dny jsem kvůli tomu dost nevrlá a dokážu ublížit lidem, které mám ráda. Nevím proč, je to prostě psychický problém, snažím se vůči osobám, které mám ráda mírnit, ale nehodlám s mojim pocitem ze Silvestru nic dělat.

Co vy? Jaký máte názor na tenhle rádoby "svátek?" Věřím, že někomu se líbí.

Máte nějaké zážitky z tohoto dne?