Pan DOKONALÝ

Píšu proto že nás na dlouhou dobu opustil náš největší učitel a můj nejmilejší kůň. Pan Dokonalý hned jak jsem ho první spatřila jako tříletého neohrabaného hřebečka hned se mi zalíbil bohužel mi padnul do oka jen exteriérem. Byl nehorázně bojácný až to občas vypadalo agresivně, nesnesitelně štípal a nechtěl se mazlit. Kamarádka už měla zabraného druhého hucula tak mi nezbylo než to s ním přelouskat. Časem si ke mně udělal pouto, zístil že mi může věřit a začal hlazení dokonce vyžadovat. Ono ošklivé štípání zmírnil na takové roztomilé očichání a ozkoušení jestli není v jeho přítomnosti něco ksnědku. Celé dny jsme se mazlili a učili věci jako cirkusové kousky atd. Nastaly pro nás dlouhé dny kdy jsme se němohli dočkat ježdění. Když to konečně přišlo zdál se Nuget skvělý. Nudou ale začal vymýšlet skopičiny a kamarádky si to nechaly líbit tak se to naučil jako zlozvyk. Vypadalo to že je opravdu opičák a byli jsme na něj za to trochu naštvaní momentálně jsme potřebovali školního poníka a ne koně který jde tam kde chce. Jenže přišel převrat když se začali brát oba huculi... Nget i s kolegou Nelsonem. To jsem si svého Miláčka začala jezdit sama. Blbosti se dělat snažil ale brzo pochopil že to tak nepůjde. Den odedne se zlepšoval a za pár týdnů věřte nevěřte jsem z něj měla docela solidního koníka. Neskákal ani necválal ale krok klus byl pro mně stoprocentní. Věděla jsem že má odjet na stanici tak jsme si to snažili co nejvíce vychutnat. Každý den jsem brečela, bez srandy. Naše pouta se upevnily. Pořád myslím na to jaký to byl "dacan" když jsem ho viděla poprvé nebo byl poprvé pod sedlem a potom jak se najednou otočil a všechno se změnilo. Nuget je pro mně cenější než tisíce tun zlata, než jakýkoliv kluk na světě, on byl ten nejlepší muž na světě. Milý, poslušný, tulivý, natvrdlý, pracovitý a milující. V osudový den mi to bůh připravil velice romanticky ale přesto o nic míň bolestně. Když jsem se po víkendu vrátila domů a otevřela jeho box. Cítila jsem jeho tělo ten pach, slyšela šustění slámy pod jeho kopýtkama viděla jsem ho před sebou ale věděla že tam není. Takový smutek jsem vživotě necítila, nebyla jsem schopná ze sebe vydat nic jen jsem se svalila na zem a dlouho jsem tam smutčila, v jeho boxe nezůstalo nic na památku, zato v mém srdci bude na vždy. Ještě teď mně z toho neuvěřitelně drhne.

V rychlosti jsem sepsala své pocity:

^{Jsi strůjce mého štěstí,}

^{i když to nic dobrého nevěstí.}

^{Je to jako rána pěstí,}

^{která se nezhojí, neštěstí!}

^{Láska nám ublížila.}

^{Ta tvoje síla, povaha milá}

^{Postava ochotná, roztomilá,}

^{asi jsem jen snila.}

^{O radosti!}

^{Teď je tu bouře}

^{slz dosti, moře.}

^{Bože dejmi kousek zaslouženého}

^{a neber mi Jeho.}

^{člověk zradí, systém selže,}

^{jen Nugetovo srdce nelže.}

Doufám že si to tam užiješ a brzo se vrátíš, zlatíčko!